Život v Indonésii

Začátkem května jsem začala uvažovat o podzimní cestě do světa.  Ale kam? Asie, Afrika, Jižní Amerika? Jediným limitem byly maximálně 4 měsíce pobytu, a tak jsem místo učení na maturitu pročítala cestopisy na hedvabnastezka.cz a okouzlená vybírala. Jednoho dne se tam objevil i onen rozhodující – o help campech. Jet do zajímavé, nepříliš civilizované země, žít s místními a ještě jim tam něco předat? Jo, jo, jo, to je přesně ono! Nemám moc pochopení pro různé charitativní organizace vybírající poplatky za to, že vám umožní zapojení do jejich programu, ovšem ani jedna taková ve zmiňovaném článku nebyla. S o to větší radostí jsem si prohlédla stránky různých programů a několik z nich e-mailem kontaktovala. Jako první mi odpověděla Jana z organizace Kintari, která má ve vesnici na indonéském ostrově Lombok školku a podporuje i místní školu. Chvíli jsme si psaly a po úspěšném složení maturity jsem se vydala na rozhodující meeting do Prahy. Byli na něm i lidé, kteří se na Lombok chystali v létě (což kvůli Ramadánu není nejlepší doba, škola je v té době často zavřená, nicméně studenti se zájmem sem jet moc jiných časových možností nemají) a naprosto mě nadchli. Práce dobrovolníka tady spočívá v učení (hlavně angličtiny) v místní škole a dospěláků v odpoledních kurzech ve školce. Kolik toho budete dělat, je jen na vás. A ne, tato organizace vám nezaplatí žádné cestovní náklady, ale pomůže vám s vyřízením všeho potřebného, doporučí místa dle vašich požadavků (cena, lokalita,..) po Indonésii a celou dobu jsou prostě velmi nápomocní i ve věcech netýkajících se dobrovolnictví. Kintari je malá organizace, která vydělává převážné kurzy indických tanců pro veřejnost a různými vystoupeními, je proto dobře, že veškeré finance investují do místních dětí a ne do dobrovolníků (neb placené dobrovolnictví už prostě není dobrovolnictví. Buřte se, jak chcete, ale tohle je můj názor ;)). Po definitivním rozhodnutí o odjezdu už bylo jen třeba vyřešit pár organizačních záležitostí a začít balit.

Všechny cesty nevedou do Říma
Po dlouhé době jsem opustila svůj oblíbený způsob přepravy, stop, jelikož víza přes všechny země by vyšly o dost dráž než letenka a ani časové možnosti nejsou tentokrát neomezené. Do Jakarty bývají ze střední Evropy dost často akční letenky, se kterými se vlezete do 12000 czk. Taky pokud byste chytli nějakou super do Malajsie, stojí za to ji zvážit, jelikož při nákup zpáteční letenky Kuala Lumpur – Denpasar (hlavní město Bali) mimo (!) akci vás vyjde na 3000 czk. Jelikož jsou ale akční letenky většinou omezené maximální délkou pobytu, která pro mě byla nedostačující, padla má volba na dražší klasickou letenku. No, tak jsem si alespoň užila výběr data dle mých představ 🙂 Dopravců sem z Prahy létá několik, např. Emirates s přestupem v Dubaji a mezipřistáním v Singapuru do Jakarty nebo Korean Air s přestupem v Soeulu  do Denpasaru (ty jsem zvolila já).  Pff, věděli jste, že nechcete-li si vzít hned první navazující let (uvažovala jsem nad 2-3 dny v Soeulu), musíte si minimálně 2000 připlatit? Nad některými poplatky mi opravdu zůstává rozum stát 😀 No, alespoň nemusím tahat teplé oblečení.

Víza = chaos? Holčičko, zvykej si. 
V Indonésii je ve všem chaos (nebo jsem tele a ještě v tom nenašla systém) a nejinak je tomu i v oblasti víz. Maximální délka dopředu vyřízených turistických víz je 60 dní bez možnosti prodloužení. Hmm, jedu na čtyři měsíce, asi první problém.  Tady chaos hraje turistům do karet, jelikož 60denní turistická víza mají stejný kód, jako víza sociální/kulturní/.., a tak ač si v ČR oficiálně vyřídíte turistická, tady si je můžete bez problémů legálně prodlužovat každý měsíc až na půl roku (jde to i na déle, jen už se pak díky úplatkům trochu prohnete). Mě první prodlužování čeká ve středu, tak mi držte palce:D Typů turistický víz je několik: 30denní, která si můžete vyřídit buď přímo po příletu na letišti nebo už v ČR (vyřízení v domovině stojí 900, na letišti zhruba polovinu, krom zpáteční letenky k nim nic nepotřebujete, ale nedají se prodloužit). Druhým typem je 60denní vízum, ke kterému už potřebujete výpis z účtu s obnosem více než 50000czk (na výpisu musí být vaše jméno. Jako student před letní brigádou jsem do téhle částky měla hodně daleko, pokud jste na tom stejně, poproste někoho, ať vám je tam na chvíli pošle, vytiskněte výpis a pošlete mu je zpět, nikdo už to pak znovu nekontroluje), zpáteční letenku a pokud je váš odlet za více než 60dní, tak i itinerář cesty (vymyšlený, příklad: 1.-27.10. travelling around Indonesia, 28.10.-18.12. travelling around Asia, 19.12.-20.12.preparing for the way back home from Indonesia) s tím, že na těch posledních pár dní, kdy se vrátíte do Indo kvůli odletu, si vyřídíte ta 30denní víza na letišti. Nezapomeňte si s sebou vzít fotku a vyplněnou žádost o víza, která je ke stažení na stránkách indonéské ambasády.

Pomoc, jehly….a je jich moc!
Nechávat vše na poslední chvíli není vždy nejlepší nápad 🙂 Na konzultaci do očkovacího centra jsem si nakráčela s tím, že na to mám tři dny, takže ač mi paní doktorka doporučovala vzteklinu (která má 5 dávek a je tady celkem zbytečná, ještě jsem nepotkala agresivního psa, kousne vás leda tak opice, ale před těmi se dá utéct – vyzkoušeno). Nakonec zajásala nad tím, že všechny žloutenky už naočkované mám (uff, jelikož tady hygiena moc nefrčí a na Lomboku se příbor mimo turistické destinace nepoužívá), píchla mi břišní tyfus a nějaký další typ meningokoka (budu  často v kolektivu spousty dětí). Protože soukromé očkovací centrum je dobrý byznys, doporučovala mi i antimalarika a láhev s filtrem na vodu. Nechci říkat, že je obojí zbytečné, ale rozhodně to není nutné. Pravda, komáři tady jsou a přenášejí dengue a malárii, ale nejspíš to s nimi nebude tak horké. Na Bali ani Jávě jsem komáry nepotkala, na Lomboku jich sice poletuje dost a každý večer usínám tak s 2-3 v pokoji, ale pohoda. Místní spí bez moskytiéry, tak jsem si hned zpočátku řekla, že to asi bude cajk a zkusím bez ní spát taky. A světe, div se, sice štípance jsou, ovšem po nemoci ani vidu, ani slechu. Nicméně pokud vám bzučení u ucha vadí stejně jako mi, vezměte si s sebou repelent. V lékárně prodávají skvělý Difusil, s největším deetem za 120czk a funguje peckovně! A co se vody týče..no, kohoutkovou nepijte (stačí letmé pohlédnutí do místní říčky a ani ji nebudete chtít pít), ale, jako vše, je tady i balená voda velmi levná. Místní používají obrovské dvacetilitrové kanystry (jeden za 5000 rupií – 10czk), v obchodě seženete půllitrovku za 2000 rupií (4czk).

Některé systémy postrádají hlavu. A patu. 
Mám tendence trochu bojovat s, dle mého názoru, nesmyslnými systémy. Jedním z nich pro mě byl i systém zdravotního pojištění. Od září již nejsem student, a tak si jej musím platit sama. Jenže proč, když budu až do konce roku v zahraničí a budu mít uzavřeno cestovní pojištění (navíc s jinou pojišťovnou)? Je to méně než 6 měsíců, takže možnost vyvázat se z toho nebyla. To mi holt hlava nebrala. Naštěstí ale má pojišťovna, 211, umožňuje prominutí platby zdrávka při dlouhodobých humanitárních cestách. A jelikož mi Kintari ve všem vychází vstříc, napsala jsem jim prosbu o sepsání smlouvy s požadovaným zněním, obratem mi ji nascanovanou poslali a v pojišťovně už jen sdělili radostnou zprávu, že letos už nic platit nemusím 🙂

Čeká nás motorková sezóna
Na Lomboku řidičák k řízení nepotřebujete. Vlastně ani nevadí, že nemáte helmu, zpětné zrcátka, funkční světla, spojku, ruční brzdu. Nevadí, že nevíte, kolik jedete, protože tachometr nefunguje. Zastavíte-li v tomto stavu uprostřed kruhového objezdu, protože se blbě řídí a telefonuje naráz, opodál stojící policista za vámi přijde s otázkou, odkud jste a zda-li je ten muž váš manžel. Po krátkém indo-anglickém povídání (stále uprostřed kruháče) vám popřeje šťastnou cestu a ještě zamává. Jiné je to však na Bali a Jávě. Jelikož je na obou ostrovech velké množství „bohatých“ turistů, policie si libuje ve vymáhání velkých pokut za nesmysly. Obvykle pak zavolají svým kolegům, aby stáli dál na vaší trase a taky vás stopli a dali pokutu. Proto zde nezapomeňte svítit (v opačném případě je pokuta pro místní 10000 rupií, turistům si řeknou klidně i o desetinásobek), nosit helmu a jezdit s mezinárodním řidičákem. Při jeho vyřizování mi paní za přepážkou sdělila, že do Indo se mezinárodní řidičáky nevydávají, prostě tam ty klasické neplatí. Vydala mi ho stejně, destinace se tam nepíše, celé je to v angličtině, takže buďte v klidu, policisté tomu nebudou rozumět a stačí jim, že se tam sem tam objeví obrázek autíčka.

Abych nejásala moc, jak to krásně všechno vychází, povedlo se mi dva dny před odletem ztratit peněženku s platební kartou, která se nová za tak krátkou dobu vyřídit nedá a poslat ji spolehlivě na Lombok je téměř nemožné. Takže má předcestovní rada na závěr – nechoďte na goodbye party s věcmi, které pro svou cestu potřebujete 🙂

Páči sa mi